Vítejte na havranata.wz.cz

 

Klubovna je velká ,nádherná a plná našich akcí.Pravidelně se zde setkáváme , hrajeme si ,debatujemea plánujeme další postupy na podporu hnutí. Naším sheriffemje kamarád Ježek,viz.foto v sekci členové(je to ten mladýusměvavý chlápek)


O nás

 

V roce 1991 se na ÚTŠ hlásili převážně vedoucí táborů, a tak byly tři běhy rozděleny do června, července a srpna, kam přijeli výhradně zkušení praktici. ÚTŠ na Slunečné Pasece vedl Vlasta Snopek. Jarda Studený se pro své kulinářské zálesácké umění ujal role kuchaře a příležitost dostal zabíhající se Irčan.

    Na Lipnici se konala červencová ÚTŠ, kterou vedl Vašek Vlček, který si, po odstoupení Wabiho, vzal Irčana, aby uplatnil svoje nově zavedené přednášky a získal potřebnou praxi. Na srpnové ÚTŠ, tentokrát opět na Slunečné Pasece se již sjela plejáda ; všech instruktorů, aby mladým frekventantům ze všech oblastí předala své zkušenosti.

    Tyto tři turnusy řádně prověřily nově obnovený program i schopnosti instruktorského týmu. Především se však ukázalo, že do budoucna bude nutné přizpůsobit program nové generaci, zařadit aktuální obory a zatraktivnit celkovou náplň.

    Pět ÚTŠ v prvních dvou Ietech využili všichni zájemci, kteří měli s tábornictvím bohaté zkušenosti a začali vysílat ze svých oblastí další zájemce.

    V roce 1992 tak mohly proběhnout opět tři ÚTŠ ve stejné režii, jako v předešlém roce. Vedle již uvedených instruktorů dostali příležitost i mladí absolventi škol, kteří získali v předešlém roce kovový odznak, aby si v praxi ověřili své pedagogické schopností. Mezi frekventanty se začali ve větší míře objevovat táborníci mladších ročníků a pro ně se musel upravovat program.

    Původní. již zmíněná koncepce výuky, přežívající z období šedesátých Iet již značně zaostává za potřebami mladé generace, především z hlediska technického vybavení. Dříve plně postačila k pobytu v přírodě vyřazená výzbroj a výstroj různých armád. V devadesátých Ietech se otevřely hranice pro všechny vyznavače dálek a 5 tím stouply i nároky na kvalitní tábornické vybavení. Horolezectví už nebylo výsadou vyvolených členů expedice, ale stalo se masovou zálibou. O potápění se zvýšil zájem 5 rostoucími dovolenými u světových moří. Vysokohorská turistika jakoby explodovala 5 otevřením západních hranic a dostupností Alp. Dvě expedice za polární kruh do Skandinávie pořádané ČTU potvrdily, že to 5 kvalitním vybavením a 5 dokonalou přípravou musíme brát poněkud vážněji a zodpovědněji.

    Je nutné zdůraznit, že zatím co se zaváděly moderní prvky technického rázu do výuky, drželi starší kamarádi ruku pevně nad dodržováním cti, kamarádství a morálně etických zásad. Tím nastal důležitý mezník ve vývoji instruktorského týmu. Noví instruktoři, kteří chtěli prosadit novou koncepci populistické výuky a náplně tábornických škol a přitom nectili zásady woodcraftu, neměli šanci uspět.

    Neklamným důkazem, že kamarádství stálo na první příčce hodnot ÚTŠ, byla častá setkání celých ročníků. Ještě po několika Ietech se na různých akcích, jak ČTU, tak i společných vandrů, sjeli kamarádi, bez ohledu na vzdálenosti, ze všech koutů naší republiky.

    V roce 1993 mezi vánočními svátky a Novým rokem se uskutečnil první EXZIT, tj. Experimentální Zimní Táboření, jehož duchovním otcem byl Irčan. EXZIT se stal nadstavbou Tábornických škol pro zájemce o pobyt v extrémních podmínkách. Programová náplň byla obdobná jako na Ietních ÚTŠ, zde si mohli účastníci v praxi prověřit své znalostí v zimním prostředí.

    A tak se každým rokem sjelo kolem třiceti absolventů ÚTŠ, včetně nových zájemců, aby si na Slunečné Pasece vyzkoušeli skutečný program přežití. Ubytování bylo v týpí a každý měl možnost bivakovat na sněhu či ve stanu a velkou atrakcí se stalo nocování v iglú.

    Použití horolezecké techniky v zimních podmínkách, záchrana tonoucího na zamrzlé vodní hladině, přesuny 5 výstrojí na běžkách doplňovaly teoretické přednášky o tepelném komfortu, meteorologii, impregnaci obuvi a hlavně prověrka zimní výstroje a spacáků.

    Exzit splnil všechny parametry kladené na koncepci přizpůsobit program škol nové generací. V extrémních podmínkách se zvyšovala úroveň frekventantů, především však nezbytné technické vybavení. Zkvalitnila se skupinová i individuální výzbroj a výstroj. Nejvíce je nutno hodnotit morální dopad na všechny, kteří si odnesli návyk, že práce v kolektivu stojí nad individuálním honěním rekordů. Mnozí ze současného týmu instruktorů ÚTŠ prošli EXZITem opakovaně a mají dostatek zkušeností na to, aby v něm po další Iéta mohli pokračovat.

    ÚTŠ připravovala během 17 dnů v průměru 20 instruktorů, kteří působili na oblastech. Hlavním výchovným programem ČTU však zůstaly Oblastní tábornické školy, práce v dětských tábornických klubech a Ietních táborech.

    Úroveň se odrážela především v kvalitě vedoucích a v pochopeni myšlenky woodcraftu Tam, kde působili členové instruktorského týmu a další nadšenci, byla dodržena pravidla a zásady stanovené zakladateli tábornických škol, přijížděli na ÚTŠ připravení a zasvěceni frekventanti.

    Vyskytly se však oblasti, které téměř každou akci uváděly jako speciální OTŠ, ať již zaměřenou na hry, vodáckou, zpracováni kůží či jezdeckou a opomněly komplexní přípravu, která potom účastníkům scházela.

    Od roku 1994 se ÚTŠ zabydlela výhradně na Slunečné Pasece, kde probíhal pouze jeden běh na konci srpna, a na niž se každý rok sjelo přes dvacet frekventantů. Avšak nekompromisní přírodní zákon předčasně ukončil život dvou zakladatelů TŠ Jardy Studeného a o rok později i Vaška Vlčka, kteří by ještě dokázali rozdat mnoho ze svých zkušeností. Vlasta Snopek, i přes vysoký věk, díky své vitalitě nadále táhnul ducha ÚTŠ jako poslední mohykán.

    Příchodem Tonyho Koczána se začal formovat nový instruktorský tým doplňovaný mladými frekventanty.

    ÚTŠ vyrostla z dětských plenek 90. Iet a stala se respektovaným pojmem. Vlasta Snopek postupem Iet předal své žezlo vedoucího zprvu Karlu Klewarovi, a pak Petru Lambertovi, který při svém nadšeni přizpůsobil osobní život i zaměstnání zájmům ČTU.

    V tomto složení získala ÚTŠ vyváženou náplň, metodiku, začlenila do programu nová odvětví zvyšující úroveň pobytu v přírodě a v extrémních podmínkách. Dokázala však udržet úroveň morální a etické výchovy ke vztahu k přírodě a k vzájemným vztahům mezi členy kolektivu stejného zaměření.